Madness!

Módní intermezzo

2012-02-09T15:55:00.000-08:00

"Otrocké lpění na diktátu módy je způsob, kterým zdegenerovaný člověk kompenzuje nedostatek sebeúcty." Bohužel nevím, kdo to řekl. Nicméně já na módě lpím, a to jako nemálo. Fotka od Czech Original Fashion vznikla na Fashion Show Naruby. Módní agentce jsme se s Fashiounem líbily, ač máme velká břicha, tváříme se lehce debilně a nevhodně nahlas jsme trousily dost nemístné poznámky.

Jsme tu dvě a máme toho na sobě hodně, takže mě snad omluvíte, když vám protentokrát nebudu cpát, co je odkud nejvíc značková a ještě značkovější věc, prostě obě máme na sobě sukně, kterým říkáme PŠTROSÍ a basta.

Huế

2012-02-07T16:05:00.000-08:00

Hue, jediné město s jednoslabičkým jednoslovným názvem v celém Vietnamu, bývalé sídlo králů. Zde jsem zvolila program hodný německého turisty důchodového věku, a sice celodenní zájezd po památkách; královská citadela, pagody, obědový bufet (ten jsem nefotila, tam jsem s ostatními cizinci bojovala o jídlo), hrobky, tradiční řemesla, plavba lodí po řece... abych tam nebyla furt jen za pankáče žejo!

Po večerech jsem se scházela s partou Čechů, jež jsem potkala v minulém městě, v naší základně - pouliční hospodorestauraci s malými stolky, plastovými židličkami a neuvěřitelně levným skvělým jídlem. Jednou jsme tam viděli v kuchyni kráčet obřího potkana. Oni už tam pak nezavítali. Já jsem to ale decentně přešla, protože majitel mi zadarmo dělal po městě šoféra a zval mě do bárů na piva.

Zahrady královské citadely jsem si vyloženě zamilovala. Tím víc, že náš "english - speak guide" nám dal rozchod, já jsem se trhla od zbytku skupiny a objevila jsem v úplně odlehlých částech takto romanticky opuštěné jezírko...

...a když jsem pak narazila na tenhle altánek, moje fantasie začla naplno pracovat a já pod vlivem filmů a knih typu Letopisy Narnie, Alenka v říši divů, Faunův labyrint apod. zhypnotizovaně kráčela a čekala, kdy se objevím v nějakém mimosvětním paralelním světě, popřípadě alespoň o tisíc let zpět.

Vesnice s ukázkou tradičních řemesel měla za úkol, vymámit z turistů co nejvíce peněz za suvenýry. Já jakožto okradená s tlustou čárou přes finanční rozpočet jsem jen přihlížela a konverzovala jsem s Gordonem, důchodcem skotského původu žijím na Filipínech, co taky sám cestoval Vietnamem. Tyhle barevné duhy jsou svazky čerstvě vyrobených vonných tyčinek.

A nakonec můj oblíbený obrázek, který se nikomu nelíbí; vietnamská kočička, s mrtvou vietnamskou žabičkou.

Hội An

2012-02-05T07:12:00.000-08:00

Hoi An bylo první město, které jsem navštívila po oné slavné krádeži mých věcí, takže mise byla jasná. Proměnit zbylé dolary na vietnamské dongy, koupit novou tašku, novou peněženku, nový zápisník... a hlavně RAY BANY! + prohlédnout si historické centrum města a navštívit pár svatyní. Vše jsem splnila.

Taky mě napadl pes, omylem jsem se dostala na firemní večerní párty jedné banky s rautem, pitím a vietnamským popíkem a potkala jsem partu Čechů, s kterýma jsem se den na to sešla v jiném městě o 500km dál.

Nebavilo mě fotit památky. Místo toho jsem si, jak si můžete povšimnout, ujela na focení domorodců.

Ať je počasí a teploty jakékoli, Vietnamci žijí celý den na ulici, kde prodávají všechno možné i nemožné, vaří, sedí, jedí, leží, smějou se, hádají se, spí a nebo prostě jen tak koukají.

A nejtypičtější jídlo, polévka Pho, plná nudlí, zeleniny a masa. Tohle je varianta s tofu, speciálně pro mě.

Sestry

2012-02-04T05:05:00.000-08:00

Jára Cimrman: "Dobrý den, Antone Pavloviči, co to píšete?"
Anton Pavlovič: "Píši další drama, Dvě sestry."
Jára Cimrman: "Dvě sestry.. a není to nějak málo?"

Říkejme tomu demence

2012-02-01T15:09:00.000-08:00

Zítra tomu bude týden, co jsem přiletěla z Asie. Místo toho abych na prvním místě sdílela fotky na facebooky, blogy a jiné internety, když jsem doma (a neokupuju cizí byty, kde vyžírám z lednice veškerá nakládaná sušená rajčata = nejvíc!!) jím mísy polívek do kterých rvu tuny strouhaného sýra, přičemž stalkuju Vývařovnu a ujíždím na Chalapeňo cheese sušenkách Marks & Spencer.

Ok, konec obžerství, je libo trocha módy místo toho? Tak tedy když už červený outfit, tak jedině červené Ray Bany. Pózuje Fashioun v šále Oriflame a kabátu H & M.

Kdo je drsňák, ocení černý dresscode a ty nejčernější Ray Bany. Červené i černé jsou samozřejmě úplně nejvíc pravé vietnamské, kus za 40,- Kč (po chvilkovém smlouvání a dělání tyjátru na celý trh). Původ všech těch mých černých hadrů nechtějte raději ani znát.

Omluvte mě, ale na fotky z Vietnamu si ještě chviličku počkáte. Radím zatím vyplnit čas koukáním do zamlženého zimního sluníčka + jedením a pitím čehokoli + debatami o čemkoli s kýmkoli. Mimochodem, asi mi zas trochu šplouchá na maják. Když přes den biju hlavou o zeď záchoda za přítomnosti mých blízkých, je to snad známka toho, že jse vše v pořádku???

Jsem doma!

2012-01-28T12:31:00.000-08:00

Včera dopoledne jsem přistála na Ruzyni, přes den jsem se vzpamatovávala z cesty a večer jsem už šla hrát na ples. Po plese bylo nutno dát ještě nějaký ten drink... cesta domů v půl šesté ráno pak byla velmi roztomilá.

Nejlepší zážitek dnešního chilloutového dne byla naše domácí defenestrace vánočního stromečku z desátého patra na ulici. Můžete se těšit na fotodokumentaci. A v následujících dnech i na (foto)report z mé expedice Vietnam. Dobrou noc.

Okradená na druhé straně světa

2012-01-16T18:15:00.000-08:00

To uz se cestovatelum nekdy tak stava, ze je proste sproste okradou. Sebrali mi tasku s telefonama, penezenkou s doklady a dalsima vecma. Nejvic me mrzi ten telefon, ktery byl plny krasnych fotek a taky muj cestovni denik co v tasce byl, kde krome mych zaznamu a ruznych mouder bylo i par kontaktu na lidi ktere jsem tu potkala a ktere uz nedohledam...

Svetla stranka veci je, ze jsem urcite udelala nekomu radost tim, ze proda telefony a vezme si prachy. Jinak je to tu ale super. Naprosto jiny svet, jini lide, jina mentalita, vsechno je uplne jinak. Myslim, ze jeste dlouho po navratu nebudu mluvit o nicem jinem!

Z Vietnamu

2012-01-09T00:06:00.000-08:00

Tak jo, zvladla jsem cestu, ac mi ve Vietnamu na letisti mi zabavili lahev slivovice a nechteli me zpocatku pustit na vnitrostatni let, nyni se nachazim v Ho Chi Min City, vsichni tu jezdi na motorkach, vsichni ucastnici silnicniho provozu na sebe neustale troubi, je tu horko a ja se jdu pomalu ale jiste ponorit do viru velkomesta. Stop. Dekuji vam za pozornost, vsichni jste uzasni lide a jste ozdobou sve rasy. Stop.

Trocha módy

2012-01-05T04:34:00.000-08:00

Myšlenka sociologa, filosofa a teoretika kultury Georga Simmela: "Je paradoxní, jak se lidé s vybraným stylem, například v oblékání, povznášejí nad ostatní, ačkoli právě tyto další lidi potřebují k tomu, aby na nich založili své sebevědomí." Docela zajímavá úvaha.

(inspirace - časopis Nový Prostor č. 386; foto - Káťa Soukupová; svert Gate, šála Retro, přívěsek Minimon, sukně Julius, boty Iron Fist, interiér restaurace Lehká hlava)

Zrá rýmička

2012-01-03T09:39:00.000-08:00

Místo abych se úplně plně věnovala přípravám, na svou osobní téměř měsíční expedici po Vietnamu, pořád smrkám, kýchám, přes slzy nevidím a nadávám. Ale budu pozitivní a budu pořítat s tím, že zítra už to bude ok. Bylo by načase, když odlet mě čeká už za 4 dny!

Nový host do domu

2012-01-02T08:07:00.000-08:00

Od Vánoc mám v pokoji novou společnost. I když spím ve své obří posteli zrovna sama (a neokupuje to tam má nejčastější návštěva - Fashiounství), nad hlavou mi dlí kromě několika obrázků i překrásná Audrey Hepburn. To se to pak spí... Díky Tony!!!

Recapitulación aneb nejdelší příspěvek vůbec

2012-01-01T06:59:00.000-08:00

Rok 2011 byl strašný, troufám si tvrdit, že za svých 24 let života jsem asi nezažila divnější. Hodně vzal, hodně ale i dal. Ty dvě jedničky to všechno pomíchaly, zamotaly a děly se věci. Zažila jsem smrt blízké osoby, stavy, o kterých se nemluví, porvala jsem se s násilníkem a berňáku jsem vysolila přes dvacet tisíc korun českých...

A až teď jsem si uvědomila, k čemu to všechno bylo. Za uplynulý rok jsem se toho dost naučila. Třeba to, že lidi se strašně bojí změn. To, že "lepší litovat toho co uděláš, než toho, co neuděláš" je pravda. To, že když člověk něco chce, tak by si to měl nejdřív trošku rozmyslet, protože pak to dostane a zjistí, že všechno je jinak. To, že hodně věcí vypadá úplně opačně, než jaké opravdu jsou. A v neposlední řadě to, že lidi vlastně nejsou špatní.

Možná jsem začala na základě vecí, co se mi staly až moc přemýšlet. Možná proto, že začátkem roku jsem změnila bydliště a když najednou neusínáte u okna v přízemí vedoucího na dvorek, ale u okna v desátém patře s výhledem na celou Prahu, tak vám to nedá.

Lidé přicházejí a odcházejí, energie pořád proudí a všechno se točí. Ať už uděláme něco dobrého nebo zlého, třeba je to jen myšlenka, ono se to jako bumerang dříve či později vrátí. A za sebe můžu říct, že těch krásných posledních pár dní stálo za celý ten zvláštní rok.

A to už by pro dnešek opravdu stačilo. Uvařila jsem si kotel česnečky, kotel čaje, našla jsem víno odvčera a teď si to všechno natahám do postele a pustím si nějaký film od Woodyho Allena. Takový klid, to je totiž príma věc!

Totální obžerství

2011-12-29T07:14:00.000-08:00

Ráda ctím rčení Jamieho Olivera "Nejíme abychom žili, ale žijeme, abychom jedli". Elvis se možná otáčí v hrobě (ač si myslím, že i s Kurtem a Michaelem si v klidu žijou na měsíci), ale my jsme si s Fashiounem jeho slavnou pochoutku upravily a burákové máslo s banánem si cpeme mezi plátky vánočky.

Knedlíky s vajíčkem k obědu jsou nám málo, my si je zapékáme v troubě i s olivama a sýry.

A víte jak udělat masový karbanátky bez masa?

Nastrouháte najemno mrkev a červenou řepu, nahrubo uzený sýr a smícháte se strouhankou a vajíčky, všechno od oka. Pak přidáváme sůl, pepř, gyrosové koření, tymián, česnek, přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně... smažíme na oleji a podáváme s čímkoli.

Jinak historie téhle bramborové kaše je taková; můj štědrovečerní francouzský bramborový salát se změnil ve šťouchané brambory, které jsem dva dny poté proměnila v bramborovou kaši. Mlíko, koření a hodně kurkumy, aby to bylo strašně žlutý to jistilo. Mňam!!!

Na nože

2011-12-26T14:03:00.000-08:00

Tak milánkové, vánoční svátky teď oficiálně tímto ukončuji a násilí opět může začít hýbat médii i vším ostatním! (Fotka vznikla během krájení červené řepy do karbanátků.)

Předvčerejší štědrovečerní střípky

2011-12-25T15:26:00.000-08:00

Jedna čerstvá od stromečku

2011-12-24T10:02:00.000-08:00

Klony (na sebe) útočí!!! Požehnané svátky v klidu a míru vám přejí Fashoiun & Děvka babylónská!

Přesný počet Tvých babiček

2011-12-23T14:23:00.000-08:00

Dneškem počínaje mě čekají plné 4 dny volna! Budu jíst, jíst, spát, spát, spát, vařit, jíst, koukat na filmy a dělat nic. Pokud chcete udělat něco šíleného, vystřídejte za noc 4 podniky a v 8 ráno se pak rozhodněte jít na luxusní snídani do Café Louvre, k jídlu si nezapomeňte objednat i víno a zázvorový čaj s rumem. V 10 dopoledne se pak uložte a prosopěte celý den, můžu doporučit, je to moc fajn! Formule jíž jsem použila jako nadpis mě pak napadla ve 4 odpoledne, když jsem se probrala.

Pochlubím se prvním dárkem, který jsem zatím dostala - to co mi právě visí na zrcadle a tváří se to jako kabelka, to je prosím pěkně zápisník. Dokázali byste odolat takovému skvostu?

Ani jeden druh cukroví jsem letos nestihla udělat, toto je z dílny maminky a sestry. Já si to ale vynahradím kotlem francouzského bramborového salátu, který budu tvořit zítra na Štědré dopoledne.

Doznání

2011-12-21T14:08:00.000-08:00

I taková pseudocynická kreatura jako já se již plně hlásí k totálnímu pohlcení Vánocemi. Ne že bych snad měla už alespoň nějaký dárek či výzdobu, ale chodím krást cukroví na balkon, mám naladěný kanál koled na on - line rádiu a když jsem před chvílí vykoukla z okna v desátém patře, koukám, jak venku hustě chumelí! Neviditelná ruka vánočního opojení mě pdrží pevně pod krkem!

Předvánoční

2011-12-19T03:17:00.000-08:00

Ani ne týden do štědrého dne začínám pomalu ale jistě nasávat vánoční atmosféru. Že ale už bylo na čase! Přikládám pár obrázků charakterizujících mé současné dny. První, nějaké dary od pořadatelů z jednoho vánočního koncertu...

... druhý, to je přesně jeden tisíc korun českých v kovu. Momentálně disponuji takovými finančními obnosy v drobných, protože hrávám koledy na ulici u otevřeného futrálu na nástroj. A lidé jsou štědří.

...třetí, to je částečný obsah mé kabelky; nový Nový prostor, peněženka, zápisník, vůně, diář, krabička žvýkaček, penál, sluneční brýle, a jediný lehce vánoční artefakt - červené jablíčko.

... čtvrtá, sama kabelka osobně, jedna dopitá voda, dvě nedopitá vína a kousek mojí nohy. Z jednoho obskurního firemního vánočního večírku.

... poslední, oslava jídla a pití, obžerství prostě. Domácí piňakolády, domácí bramboráky, domácí vánočka, domácí cukroví, domácí štěstí.

Chléb zvaný obložený

2011-12-13T05:37:00.000-08:00

Když jsem se před chvílí hladová rozhodovala co si dám k jídlu, krajíc chleba s pomazánkovým máslem, ementálem, nivou a sušenýma rajčatama pro mě byla jasná volba! Chutnal hezky...

Underground

2011-12-13T02:32:00.000-08:00

Blogy se jen hemží krásnými designovými počiny v rozličných interiérech i exteriérech, tak jsem se rozhodla trochu tyto hladiny rozčeřit úplně obrácenou stranou, což prosím neberte jako mou hysterickou reakci na všudypřítomnou vánočně laděnou estetickou výzdobu.

Toto je vstup do bratislavského klubu s příznačným názvem Intergalaktická Obluda.

Tyhle modro - mrtvolné kresby zdobí chodby ostravského klubu Marley.

A nakonec, sociální zařízení klubu Božák v Teplicích. Ne že bych byla nadšená z toho, že se přes nápisy a samolepky v zrcadle skoro nevidím, ale když tam nechybí toaleťák a nejedná se o záchody šlapací, není to žádná katastrofa.

Let it snow!

2011-12-04T13:51:00.000-08:00

Pro nás umělce nejsou Vánoce svátky klidu, míru, lásky a cukroví, nýbrž svátky hraní, hraní, hraní, zkoušení, zkoušení, stresu, a zase hraní. A proto si na sebe po koncertě v klubu alespoň sypeme bílé papírky a děláme ze sebe vánoční zátiší. Krásný zbytek druhé adventní neděle vám všem přeji! (Foceno Vojtou, více jeho úžasných fotek u něj.)

Bon apetit!

2011-11-29T04:59:00.000-08:00

V neděli jsem vstala před polednem a už na mě čekal brunch v podobě topinek se sýry zapečených ve vejcích.

Po této syté dobrotě jsem obědvala až hodně po páté odpoledne, a sice kousky marinovaného tofu smažené v hraškovém těstíčku a bramborama. Povšimněte si prosím planoucího srdce z pálivé chilli omáčky.

A v deset večer jsem úplně bez výčitek spořádala hromadu smaženek ze zbylého kuskusu. Dneska už to o ničem jiném než o jídle nebude. Za celý den žádná zelenina a každé jídlo smažené. Jsem to co jím a fakt se necítím být nějakým salátem či mrkví.

Narozeninová

2011-11-17T16:13:00.000-08:00

Tak jsem zase o (k)rok dál. Ve škole nosili oslavenci pro ostatní bonbony, vy se snad skromně spokojíte s několika fotkama. Nechce se mi k nim psát popisky, takže vám toho moc neřeknou. I tak se můžete například pokochat mýma krásnýma zelenýma podkolenkama či mým nástrojem, který na té fotce není skoro vůbec vidět...

Nejlepší víkend podle mých představ

2011-11-13T15:13:00.000-08:00

Pátek večer - tři různé podniky, usínání za světla.

Sobota - celá prospaná, pak dva filmy, dva lahváče (Braníky, samozřejmě) a dva filmy, Human traffic a Dědictví aneb kurvahošigutntág.

Neděle - vstávání kolem poledne, dlouhá snídaně, dlouhá odpolední procházka a pár svařáků v Grébovce s výhledem na Prahu a zapadající zamlžené slunce. To všechno ve dvou.

Bylo mi tak krásně, že jsem zapomněla fotit. Jaký je nejlepší víkend podle Vás?

Kočkování

2011-11-10T15:08:00.000-08:00

Za nepřispívání v posledních týdnech mohou zvraty v mém životě, ne já. Mám příšerný spánkový deficit, příšerně moc věcí na práci a jsem příšerně šťastná. Nedávno jsem měla doma asi 20 minut času, tak jsem se válela ve své obří posteli se svou kočkou. Podzim je opravdu fajn!

Večerní sesterský čaj o deváté

2011-10-27T13:25:00.000-07:00

Dneska večer u mě zaklepala sestra, že mě zve na čaj o deváté u sebe v pokoji. Přátelská čajová sada po babičce a jahodové pocky tyčinky z Japonska.

Včera v divadle si o ní polovina lidí myslela, že jsme dvojčata, dokonce jí šli někteří gratulovat za úžasný herecký a hudební výkon. Dneska jsme si vyměnily občanky. Já jí vyzvedla na poště zásilku z Fashion Days a ona a s mou plnoletou občankou šla nám nakoupit zásoby vína na víkend.

Skutečnost je taková, že jsme od sebe šest let. Ale pletou si nás rodiče i kamarádi. Občas je to s námi pěkný psycho.

Všední radosti

2011-10-25T13:06:00.000-07:00

Ačkoli se mám teď divně, všechno je divný, nejvíc ze všeho já a vůbec, divno hýbe mým světem... nepřestávám dodržovat předsevzetí všeho si vážit. Dnešní první radost je, že tatínek se vrátil po měsíci v Japonsku domů živ a zdráv, s kufrem plným darů a dobrot.

A druhá radost. Jedna slečna ve škole mi dnes řekla, že ji hrozně baví, jak se oblíkám a že je to pro ni vždycky strašně inspirativní, když mě vidí. A protože toto není fešnblog, tak místo fotky s mým inspirativním outfitem ještě jedna fotka japonských nákupů.

Kdo jsem vlastně zač

2011-10-23T14:39:00.000-07:00

Toto je má horní polovina s nástrojem, na který hraju odmalička a s čelenkou od Jane Bond. Foceno Josefem Loudou při tiskovce v divadle.

A toto je má dolní polovina s nástrojem, který je také jednou z mých živností. Foceno mnou ve škole při flákání se během hraní.

Hippies

2011-10-22T08:55:00.000-07:00

Někdy mám chuť vzít pár lidí do takovýhohle vanu a vydat se napříč Amerikou!

Anebo udělat dlouhý trip na motorce po Route 66.

A vůbec, poslední dobou se nějak pořád dojímám, sním a hodlám dělat změny v životě, jenže nevím jaký a všechno je divný... Není to se mnou jednoduchý.

Jsem skoro na dně

2011-10-18T13:17:00.000-07:00

Ano, dochází mi síly psychické i fyzické. Ještě týden to zvládnu, pak budu mít v divadle premiéru a bude to zase fajn jako vždy. Teď jsem upracovaná, vynervovaná, unavená a ztrhaná, takže vás nebudu děsit fotkami sebe, ukážu vám místo toho jednu ze svých lásek. Jednou bude moje! Kdyby mě někdo jó chtěl vidět, tak 19. 10. ve 20.00 na ČT2, přímý přenos.

Víkend na vsi

2011-10-15T11:06:00.000-07:00

Minulý víkend jsem trávila ve znamení odpočinku na venkově. Je to lepší relax než dovolená u moře. Zvlášť když je to u kamarádů na statku, který s nimi sdílí také 4 psi, 7 koček, koza, ovce a kůň.

Pouštěli jsme draka, slavili narozky, dělali jídlo na ohni, pili víno, poslouchali písničky, mluvili o smrti, o filmech a smáli jsme se.

Až bude jednou konec světa a civilizace se zblázní, pojedu za nimi, protože tam to přežijem i bez elektřiny, bez topení a jídlo včetně koření roste pochopitelně na zahradě u statku.

Skoro bych ani nečekala že to řeknu, ale i když se tak netvářím, jsem v jádru prostě hipízačka! Nakonec ukázka mého přírodního outfitu a dvou pejsků.

Švédsko - den 2.

2011-10-09T13:25:00.000-07:00

Protože první den jsme nachodily nesčetně kilometrů po oněch památkách, muzeích, skanzenech a tak, druhý den byl spíš takový chill out. Procházky po lese...

a noc strávená v jedné studentské čtvrti která se vyznačuje tím, že všude je plno hospod, barů, klubů.. řekněme taková švédská Stodolní.

Nakonec jedno malé gruppenfoto. Vysvětlení mého výrazu: zjistila jsem, že kvůli opravě vlakových kolejí se mi nevyplatí jít před odletem domů (který byl v sedm ráno) spát a tak budu muset pařit nonstop, což jsem zdárně splnila. Nad ránem jsem pak viděla letos první švédský sníh!

Švédsko - den 1.

2011-10-04T15:10:00.000-07:00

To jsme někdy ke konci prázdnin zašly s kamarádkou na večeři, pak jsme se opily, pak jsem to zaplatila za nás obě a ona mi pak ještě tu noc napsala, že mi jako poděkování koupila letenku do Stockholmu.

Já na pozadí Stockholmské opery. A protože fotky památek jsou všude na těch internetech, tak jsem vám raději zvěčnila svoji svačinu v mekáči...

... dále trochu kýče, protože panoramata měst a západy slunce jsou mým oblíbeným fotografickým klišé...

... a nakonec laponská chaloupka na muřích nožkách, taktéž ve světle zapadajícího slunce. Také jsem byla ve skanzenu se zoo, ve Vasamuzeu, v historickém centru.. a taky jsem málem místo ve Švédsku skončila v Římě, neboť mi na letišti popletli letenku, ha ha.

Ohlédnutí za svatým Václavem

2011-10-02T14:01:00.000-07:00

Nelze snad strávit den české státnosti lépe, než v kruhu blízkých přátel na jihočeské chalupě a na městských slavnostech s mažoretkami a dudáky.

A když si ještě v tvůrčím záchvatu přivezete z domova ručníky v barvách trikolory a snažíte se z nich poskládat vlajku, máte o zábavu postaráno.

Večerní procházka

2011-09-25T03:52:00.000-07:00

Včera jsem měla předepsaný volný den - nic nedělat, žádná fyzická ani psychická zátěž, pokud možno nikam nechodit... takže jsem nešla na Vegefest ani na Prague Fashion Weekend, vykašlala jsem se asi na tři slibně vyhlížející večírky a večer jsem se šla projít do lesa.

A tam mě tak napadlo, když jsem potkala několik zevlů, několik zamilovaných párů venčících pejsky atd., že člověk musí nejdřív umět být sám a vycházet sám se sebou, aby mohl být s někým jiným a vycházet s jinými lidmi. A taky, že odhazovat odpadky do přírody je hulvátství.

Nyní se jdu klanět sama sobě za to, jaká ve mně dřímá filosofická intelektuální duše. Možná časem vyměním nejlepší pražské putyky a rockenrollové jízdy za literární kavárny a budu strašně moc přemýšlet.

Memento mori

2011-09-24T07:25:00.000-07:00

aneb "pamatuj na smrt". Dneska to bude trochu navážno. Stala se jedna tragedie, která se mě skoro přímo dotkla. A v takovou chvíli si člověk ještě víc uvědomí, že neví dne ani hodiny, kdy on anebo někdo jemu blízký zemře. Proto je fajn chovat se podle toho. Žít, jako by nám do smrti zbývala třeba jen krátká doba. Nebát se projevit lásku těm, komu chceme. Radovat se z maličkostí.

Například pokochat se pohledem na to, jak mi tiskárna kvůli nedostatku místa vytvořila takovouto vlnitou skulpturu z vytištěných papírů.

Podivovat se nad tím, jak kouzelně může vypadat právě vyplivnutá modrá ústní voda. (Ano, to myslím fakt vážně!)

Anebo třeba sdílet radost s vlastním otcem z toho, jaká skvělá pečínka se mu povedla, i když bych ji jakožto ortodoxní vegetarián nikdy nesnědla. Příště třeba zase veseleji...

Dny se krátí

2011-09-07T13:13:00.000-07:00

Sedím u popelnic a trpělivě čekám na podzim,

zatímco má sestra nosí hlavu v oblacích. Už je to tak, píšu z cesty.

Nemám to jednoduchý

2011-09-04T10:55:00.000-07:00

Mé blogování už 2krát krachlo kvůli nedostatku času psát. Důkaz - harmonogram mého zítřka:

Na 9.30 do školy, 12.30 zkouška na DAMU, 15.00 první čtená zkouška v divadle, zaplatit na VZP pojištění do konce roku, koupit si TYGROVANÝ deštník a večer Barování se Sandrou Novákovou v Malostranské Besedě. Aby z toho nebylo někomu mdlo, tady jsou dvě fotky dýchající naopak klidem a pohodou - mlsání po nedělním obědě a kočka v košíku.

Konec festivalové sezony

2011-08-30T16:29:00.000-07:00

Dovedete si pro tuto příležitost představit pochmurnější fotky než tyto? 1) Ráno na místě činu.

2) Co najdu po ránu v kapse u bundy - zmuchlaný kapesník, víčko od vody a víčko od Jacka Daniellse.

Aneb jak to vystihl jeden z členů naší kapely: "Letní sezóna uzavřena. Bilance: jedny pochroumané ramenní vazy, několik zlomených srdcí a větší množství ztvrdlých jater."

Babí léto

2011-08-30T15:02:00.001-07:00

V posledních několika dnech jsem se fakt nezastavila. A bude hůř - s nadcházející sezónou a novým školním rokem. Nemám tedy sílu vymýšlet nějaké novoty, tady máte pár naprosto tuctových fotek z plovárny; 1 deka, 2 ručníky, 4 nohy, 2 Coly a 1 lak na nehty.

Dívka (to jsem já) zamyšleně sedíc na lavičce, hledíc vstříc své bujaré uměleckými aktivitami napěchované budoucnosti, což není přes celebriťácké sluneční brýle vidět.

Dívka číslo dvě (to je moje sestra) nastavující asi tak sedm let starý digitál na samospoušť.

Nejlepší domácí sýrové twistery napěchované do pytlíku a za účelem pěkného dojmu z fotky, hozené do trávy před panelákem. Nazvěme to vzletně "snídaní v trávě" třeba!

A konečně výborný salát (snídaně v trávě vol. 2), s jehož kořeněnou zálivkou jsme si zlily deku.

Krásný, pohodový a nejvíc sluníčkový zbytek léta všem! Muck *

Až na kost

2011-08-25T16:28:00.000-07:00

Snad to někoho nepoleká, když předvedu, že mám pokoj plný motivů a obrázků lidských lebek. Totiž my štíři máme blízko k černé magii, smrti, různým závislostem, ale i k jiným legracím.

Krabice na věci, dobrý. Držme se ovšem tématu léta. Za mísou s jablky nyní nevinně vykukuje profesionální frisbeečko, které umí kromě létání i forsoreskovat ve tmě.

Abych se předvedla jsko intelektuál, vyfotila jsem plakátek na koncert kapel kamarádů mezi poličkami, kde i v dnešní době hypersupermoderních čteček leží opravdové papírové knihy!

Borec nakonec je cedule nad vstupními dveřmi. A věřte, že v pokoji mám i sošky Buddhy a obrazy s tématikou dálně - východních filosofií, nejen satanášské symboly, ano ano...

Na plovárně

2011-08-18T14:23:00.000-07:00

Se sestrou, knihou, pivem, bonbónama... a spoustou exhibicionistických dam v pokročilém věku, které se neostýchají nebrat si (v lepším případě jen) vršek plavek.

Sama doma

2011-08-15T16:27:00.000-07:00

Rodina včetně kočky je na chalupě, můj chlapec doma v jižních Čechách a já si zatím hraju na velkou holku, co má celý svůj byt sama pro sebe. Snídám domácí caprese,

shledala jsem, že vaření pro jednoho není žádná otrava, jak to slýchám od svého okolí. Doporučuji můj salát z obrázku; salátová okurka, červená paprika, camembert, cibule, a zálivka, po které Vám bude hořet pusa (česnekový olej, sůl, pepř, ocet, nasekané čili papričky a sušená rajčata), pokud si dopřejete pepře tak štědré množství jako já. K němu pizzu, a hezky celou!

Večerů strávených doma, o samotě, s nohama na skleněném stole a ještě před televizí taky během roku moc nezažiju, měla bych si jich vážit. Stejně tak jako toho, že ač budou za chvíli dvě ráno, jazz tu vyhrává na plný koule!

Jan Neruda: "Romance o Karlu IV."

2011-08-14T15:27:00.000-07:00

Mám ráda Nerudu, vína piju hojnost a Karel IV. byl podle mě fakt boss. Moje malé letní intermezzo.

Jak hlídat děti

2011-08-14T06:44:00.000-07:00

1) Utaháme děti (rozumějte sami sebe) dlouhou procházkou po městě
2) Stavíme se s nimi na hřišti a točíme se na kolotoči, dokud všem není úplně blbě
3) Zajdeme do cukrárny, nehledíme na zdraví ani na peníze a koupíme dětem vše co chtějí
4) Vrátíme se domů, odložíme děti před televizi a uondáni podřimujeme v křesle

Autorka, čili já, nenese žádnou zodpovědnost za škody vzniklé na něčím majetku či na zdravotním nebo duševním stavu dětí, za předpokladu aplikování tohoto návodu v praxi.

Stížnost

2011-08-07T04:36:00.000-07:00

Chtěla jsem udělat nový příspěvek, a najednou koukám, všechny fotky z počítače zmizely!!! Zda jsem je omylem smazala, nebo jestli mi je počítač někam schoval.. netuším. Jedu se z toho šoku na týden odreagovat na chatu a pak se možná potkáme na nějakým megaúplněnejvíc vypohodovaným naprosto bez respektu fesťáku. Howgh!

Hodina kreslení

2011-08-05T07:47:00.000-07:00

Vždycky jsem chtěla umět krásně kreslit, jenže jako malá jsem zjistila, že neumím nakreslit zvířátka ani panáčky, ani nic moc jinýho, a tak se to se mnou táhne až dodnes. Zde je typický příklad mých malířských snah. Vznikl před pár dny a mluví za vše.

Noční život

2011-08-04T14:12:00.000-07:00

Nespolečensky jsem odmítla jít dnes někam pařit. Ležím doma, piju víno, čtu si knížku, poslouchám jazz, koukám z okna na rozsvícenou Prahu a je mi dobře, stačí mi málo. Dnes bez fotky.

Legoland

2011-08-03T18:51:00.000-07:00

Tři děti ve věku 21, 23 a 23 let daly dohroMady své síly, a z neuspořádané hroMady kostiček....

daly dohroMady řekněme takovéto menší satelitní městečko;

Jubilejní 10. příspěvek...

2011-08-03T08:11:00.000-07:00

...bude pouze skromná reklama; Jane Bond a její úžasné dechberoucí čelenky! Tohle je má nejnovější a zároveň nejdecentnější ze všech co od ní vlastním. (Na fotce spím, abych nemusela vymýšlet, jak se xichtit.)

Kloboučku z pytle ven

2011-07-28T10:35:00.000-07:00

Od té doby co jsem ostříhaná mi můj kluk říká, že vypadám jako méďa. Obdarovává mě plastovými prstýnky z jogurtů Hello Kitty, což jsou jediné prstýnky, jež jsem ochotna nosit. A zrecyklovala jsem sponku s kloboučkem, kterou dostala má sestra v první třídě. No není to rozkošňoulinký? (Kdo vymyslí úchylnější slovo hm?)

Fešnblogerský popisek: sponka vintydž & prstýnek Hello Kitty z jogurtu & triko které není vidět Mango.

Okna vesmíru dokořán

2011-07-24T03:28:00.000-07:00

Vypijete - li za noc bez mála láhev Jacka Daniellse, odehrajete dva koncerty na dechový nástroj a pak si pospíte tak 4 hodiny, budete mít takové kruhy pod očima a rudé rty, že se ani nemusíte malovat. Je to fajn!

Auto Moto Revue

2011-07-23T03:36:00.000-07:00

Až budu konečně bohatá, vím, kam budu ráda vrážet peníze. Kromě oblečení (to je jasný ne), nějaké té charity ( :D ) a dobrodružných výprav po světě (ten Vietnam je jen začátek) budu sbírat stará auta a obrážet s nimi veteránské srazy!

Filmbox

2011-07-22T08:21:00.000-07:00

Za posledních pár dnů jsem viděla několik filmů:

Šťastné a veselé - drama z první světové války. Pro milovníky válečných dojáků, z plna hrdla jsem u toho brečela...
Galimatyáš - francouzská komedie od režiséra Amelie z Montmartru. Doporučuju těm, kdo mají rádi nažloutlý "art" filtr na fotkách (je tam během celého filmu), francouzský humor a vychytaný detaily.
Solaris - no, tak toto jsem ani nedokoukala. Jsem buď málo intelektuální a hlubokomyšlenkářská anebo mě prostě nebaví sci - fi bez sci - fi prvků ze 70. let. Pokud to máte úplně obráceně než já, tak se Vám to bude líbit, na CSFD je hodnocení 83 %, takže chyba je ve mně, ne ve filmu.
Great balls of fire - to je pro změnu zase moje no. 1, o životě Jerryho Lee Lewise. Amerika, 50. léta, rokenrol, spousta hudby... a Winona Ryder je pro mě momentálně herecký objev roku!

A nejnovějšího Harryho Pottera jsem ve 3D viděla včera. Po dopsání tohohle článečku mám pocit, že u mě nastala okurková sezona, když už sem cpu jen čistě filmový příspěvek. Něco na tom bude, poslední dobou úplně miluju okurky. Už začínám psát na sebe nelogicky navazující nesmysly.

Pofestivalové delirium

2011-07-20T15:22:00.000-07:00

Jsem zpět. Doma. Přežila jsem Mighty Sounds slušně řečeno v hodně punkovém stylu. Koupání v rybníce, k snídani lahváče, abych předešla bolestnému střízlivění... zde je bizarní fotka mě a mých, stejně jako já, podroušených kamarádek.

Třetí - poslední večer, už jsem byla na pokraji sil. Rokenrol holt neni prdel, říkává můj Honza. A má pravdu. Už jsem u sebe neměla ani korunu, měla jsem hlad a byla strašná zima. Ale našla jsem poslední zásobu v podobě 1, 5 l flašky vína, kamarád nám s Honzou koupil každému jedny hranolky a měli jsme veselý večer ve třech na naší soukromé stage (u nás v autě). Takto jsem vypadala první večer. Pak už, kromě fotky viz. výše, žádné fotky z mého mobilu nevznikly.

Po Mighty jsme se jeli vzpamatovávat domů k Honzovým rodičům do jižních Čech. Spousta jídla, spousta filmů... a o tom Vám milé děti budu vyprávět příště.

Odmlka

2011-07-14T12:46:00.000-07:00

Na pár dnů se tu odmlčím, protože mě čeká festival Mighty Sounds, mezi tím hraní na Točníku České Hrady, a pak bych to viděla na nějaký chatařský chill out. Grilování, procházky, koupání v rybníku... já jsem totiž za letošní léto ještě nic z toho neabsolvovala víte? Mám co dohánět. Nuže, jdu si sbalit své nové tygrované holínky a strašnou spoustu hrozně nutných věcí (oblečení a kosmetika), ať se mi mají kluci proč smát. Borec nakonec jsem já na Vyšehradě a můj nový sponzor jsou sýry Babybel.

Copak to se mnou asi je?

2011-07-14T11:40:00.001-07:00

Nechala jsem se ostříhat. Přes deset let jesm nosila vlasy snad delší než do půli zad. Teď mám mikádo, jak si můžete všimnout na této pseudoumělecké fotografii (pořízené mobilem, jako ostatně všechny mé fotky co zde byly, jsou a budou).

A to, kvůli čemu si někteří myslí, že už to přišlo a já se doopravdy definitivně zbláznila. Místo klasické dovči u móře podniknu v lednu bezmála měsíční cestu do Vietnamu. Sama, na vlastní pěst. Budu mít baťůžek, zpáteční letenku a spoustu dobře myšlených rad na cestu. Do té doby budu psát blog, a až se s velkou slávou navrátím, budu jej psát dál.

Pražský Manhattan

2011-07-13T14:50:00.000-07:00

Bydlení přímo na stanici metra trasy A jsme vyměnili za byt na Jižním Městě. Lokalita je pravda trochu víc z ruky (do centra mi to trvá půl hodiny místo čtvrt), ale kladů je nesčetně. Z původního 2 + 1, pro čtyřčlennou rodinu s kočkou, máme teď 4 + 1 + balkon. Z oken je vidět Říp a České středohoří. Za domem je rozlehlý les plný roklinek a jezírek, kde se skvěle běhá. A v noci si při pohledu na rozsvícenou Prahu od centra až po periferii připadám jako na Pražském Manhattanu. Krásnou dobrou noc...

Schizofrenie

2011-07-12T09:02:00.000-07:00