Jsem doma!

Včera dopoledne jsem přistála na Ruzyni, přes den jsem se vzpamatovávala z cesty a večer jsem už šla hrát na ples. Po plese bylo nutno dát ještě nějaký ten drink... cesta domů v půl šesté ráno pak byla velmi roztomilá.

Nejlepší zážitek dnešního chilloutového dne byla naše domácí defenestrace vánočního stromečku z desátého patra na ulici. Můžete se těšit na fotodokumentaci. A v následujících dnech i na (foto)report z mé expedice Vietnam. Dobrou noc.

Okradená na druhé straně světa

To uz se cestovatelum nekdy tak stava, ze je proste sproste okradou. Sebrali mi tasku s telefonama, penezenkou s doklady a dalsima vecma. Nejvic me mrzi ten telefon, ktery byl plny krasnych fotek a taky muj cestovni denik co v tasce byl, kde krome mych zaznamu a ruznych mouder bylo i par kontaktu na lidi ktere jsem tu potkala a ktere uz nedohledam...

Svetla stranka veci je, ze jsem urcite udelala nekomu radost tim, ze proda telefony a vezme si prachy. Jinak je to tu ale super. Naprosto jiny svet, jini lide, jina mentalita, vsechno je uplne jinak. Myslim, ze jeste dlouho po navratu nebudu mluvit o nicem jinem!

Z Vietnamu

Tak jo, zvladla jsem cestu, ac mi ve Vietnamu na letisti mi zabavili lahev slivovice a nechteli me zpocatku pustit na vnitrostatni let, nyni se nachazim v Ho Chi Min City, vsichni tu jezdi na motorkach, vsichni ucastnici silnicniho provozu na sebe neustale troubi, je tu horko a ja se jdu pomalu ale jiste ponorit do viru velkomesta. Stop. Dekuji vam za pozornost, vsichni jste uzasni lide a jste ozdobou sve rasy. Stop.

Trocha módy

Myšlenka sociologa, filosofa a teoretika kultury Georga Simmela: "Je paradoxní, jak se lidé s vybraným stylem, například v oblékání, povznášejí nad ostatní, ačkoli právě tyto další lidi potřebují k tomu, aby na nich založili své sebevědomí." Docela zajímavá úvaha.

(inspirace - časopis Nový Prostor č. 386; foto - Káťa Soukupová; svert Gate, šála Retro, přívěsek Minimon, sukně Julius, boty Iron Fist, interiér restaurace Lehká hlava)

Z**r**á rýmička

Místo abych se úplně plně věnovala přípravám, na svou osobní téměř měsíční expedici po Vietnamu, pořád smrkám, kýchám, přes slzy nevidím a nadávám. Ale budu pozitivní a budu pořítat s tím, že zítra už to bude ok. Bylo by načase, když odlet mě čeká už za 4 dny!

Nový host do domu

Od Vánoc mám v pokoji novou společnost. I když spím ve své obří posteli zrovna sama (a neokupuje to tam má nejčastější návštěva - Fashiounství), nad hlavou mi dlí kromě několika obrázků i překrásná Audrey Hepburn. To se to pak spí... Díky Tony!!!

Recapitulación aneb nejdelší příspěvek vůbec

Rok 2011 byl strašný, troufám si tvrdit, že za svých 24 let života jsem asi nezažila divnější. Hodně vzal, hodně ale i dal. Ty dvě jedničky to všechno pomíchaly, zamotaly a děly se věci. Zažila jsem smrt blízké osoby, stavy, o kterých se nemluví, porvala jsem se s násilníkem a berňáku jsem vysolila přes dvacet tisíc korun českých...

A až teď jsem si uvědomila, k čemu to všechno bylo. Za uplynulý rok jsem se toho dost naučila. Třeba to, že lidi se strašně bojí změn. To, že "lepší litovat toho co uděláš, než toho, co neuděláš" je pravda. To, že když člověk něco chce, tak by si to měl nejdřív trošku rozmyslet, protože pak to dostane a zjistí, že všechno je jinak. To, že hodně věcí vypadá úplně opačně, než jaké opravdu jsou. A v neposlední řadě to, že lidi vlastně nejsou špatní.

Možná jsem začala na základě vecí, co se mi staly až moc přemýšlet. Možná proto, že začátkem roku jsem změnila bydliště a když najednou neusínáte u okna v přízemí vedoucího na dvorek, ale u okna v desátém patře s výhledem na celou Prahu, tak vám to nedá.

Lidé přicházejí a odcházejí, energie pořád proudí a všechno se točí. Ať už uděláme něco dobrého nebo zlého, třeba je to jen myšlenka, ono se to jako bumerang dříve či později vrátí. A za sebe můžu říct, že těch krásných posledních pár dní stálo za celý ten zvláštní rok.

A to už by pro dnešek opravdu stačilo. Uvařila jsem si kotel česnečky, kotel čaje, našla jsem víno odvčera a teď si to všechno natahám do postele a pustím si nějaký film od Woodyho Allena. Takový klid, to je totiž príma věc!